Cestování v MHD: Hypnotizovaní x Ohleduplní

V poslední době jsem četl nějaká pojednání o škodlivosti nadměrného užívání moderních „hraček“, tedy různých těch elektronických udělátek na zabavování lidí.

Nebudu se pouštět do hodnocení rodičů, kteří si místo dětí všímají svých příručních „posouvátek“, ani nebudu komentovat boj učitelů s tímto rozptylovadlem ve školách.

Stačí se zamyslet nad situacemi, které zažíváme téměř denně v prostředních městské hromadné dopravy. Mnohdy jsem svědkem podivné situace, nebo jsem s nepříjemnou situací přímo konfrontován. Podstatou těchto situací je naprostá nesoustředěnost, až ignorance, některých jedinců vůči okolí.

Důsledky jsou různé. Od blokování míst k sezení pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace, přes blokování vyhrazených míst (slepci, invalidé, kočárky), až po téměř úplné znemožnění výstupu a nástupu do vozidla.

Tihle „zaneprázdnění“ lidé, kteří musí i cenné minuty během cestování využít k „tvořivé „ činnosti si hrají buď přímo nějaké digitální hry typu skládání kostiček, nebo průchod trpaslíčka bludištěm anebo si hrají v rámci tzv. sociálních sítí.

Vícekrát jsem si položil otázku, když si ti lidé tak rádi hrají, zda jim nenavrhnout, aby hráli nějakou skutečně společenskou hru. Třeba velmi zajímavou hrou by mohlo být skládání cestujících do tramvaje. Nemám sice ještě přesně zpracovaný systém hodnocení, ale základní obrysy jsou přímo nasnadě.

Třeba za uvolnění vyhrazeného místa pro kočárek bude odměnou úsměv maminky, která si potom může sednout a zároveň dosáhne na dítě v kočárku. Při uvolnění místa starší osobě, nebo při asistenci s naložením kočárku do schodů dokonce výherce obdrží ústní pochvalu před nastoupenou tramvají od příjemce této pozornosti.

Jiným mistrovským kouskem ve hře skládání cestujících do vozidla, může být vytvoření dostatečného prostoru pro cestující, kteří budou chtít nastoupit v další stanici metra dovnitř do vlaku. Místo toho, abych se ometal u dveří, a hlídal, aby mi „dveře neujely“,  se pokusím zalézt někam dál do vozu, zvláště když budu vystupovat na frekventované stanici, kde mohu předpokládat takové množství vystupujících spolucestujících, že obava z nemožnosti výstupu je dosti přehnaná. V tomto případě třeba nebudu adresátem nějaké výslovné pochvaly, ale třeba alespoň uspořím několika lidem pocit zklamání nebo zlosti z toho, že se nevešli do vozu a museli čekat na další spoj apod.

Jak je vidět, módy a náplň této reality show, jsou skutečně rozmanité a určitě to není nudná činnost všímat si svého okolí. Co je asi nesporné, že přínos takovéto uvědomělé činnosti bude vyšší než „plané“ civění do displeje.