Občas mi po mém dlouhém vedení přijde dobrá inspirace.

Starší bratr marnotratného

1. 8. 2021 20:10
Rubrika: Nezařazené

V předposledním verši 15. kapitoly Lukášova evangelia, což je samý závěr podobenství „O marnotratném synovi“, které někteří nazývají podobenstvím „O milosrdném otci“ je odpověď tohoto dobrotivého otce jeho staršímu synovi, který se pohoršuje nad způsobem přijetí, které otec jeho mladšímu bratrovi prokazuje.

Otec říká svému prvorozenému synovi: „Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje.“

Dnes jsem si na tuto pasáž vzpomněl, když jsem meditoval o způsobech, jakými je Bůh přítomen v životě věřícího člověka. Tento výrok milosrdného otce vůči nespokojenému synovi ale tu otázku přítomnosti v Boží blízkosti chytá za druhý konec. Otázka nestojí pouze, jak je Bůh přítomen vůči mně, ale také jakým způsobem jsem já v Boží blízkosti.

My věřící nějak uznáváme, na základě nějakých teologických definicí a nauky Církve, že Bůh se s lidmi setkává více způsoby. Prvotním a jedinečným způsobem je Jeho reálná přítomnost v Eucharistii. Dále jsou pak různé způsoby duchovní přítomnosti a projevů Boží aktivity ve stvořeném světě. Ať již prostřednictvím Božího slova, modliteb věřících, působením skrze konkrétní okolnosti života jednotlivce, zvláště pak skrze působení druhých osob v životě každého.

Jistě je dobré o těchto způsobech Boží aktivity uvažovat a přesvědčovat se tak opakovaně o eminentním zájmu, který má Bůh o každou stvořenou bytost.

Přijde mi, že mluvnický tvar citované věty, nás jaksi vybízí k zamyšlení nad vlastním chápáním a prožíváním toho, že máme možnost si uvědomovat a počítat se skutečností Boží neustálé přítomnosti. 

To konstatování a ujištění, že vše otcovo je synovi k dispozici vypovídá o naprosto exkluzivní kvalitě vztahu otce k svému synovi. Jednak je to velkorysá nabídka, aby také starší syn neváhal se třeba nějak „uvolnit“ – „odvázat“ a nějakým sobě vlastním a přijatelným způsobem zakoušet otcovu štědrost a dobrotu. Možná ještě důležitějším sdělením pro staršího syna – které ovšem možná vůbec nevnímá – je: „Synu, ty jsi neodešel, i když jsi nějak nespokojený. Ale i kdybys odešel, prováděl ještě horší věci než tvůj mladší bratr a vrátil se za ještě delší dobu, já tě také přijmu s radostí a s otevřenou náručí.“

Zobrazeno 856×

Komentáře

JiKu

Často jsem přemýšlel, že otec, který se kasá, jak je dobrý a že vše, co má, je i staršího syna, mu nedal ani to kůzle, aby se poveselil se svým přáteli.

Vidím dvě možnosti: Buď si starší syn o kůzle řekl, ale otec ho odmítl a nedal, A pak v tom příběhu něco skřípe. Nebo si o to kůzle ani neřekl. A protože na poveselení s přáteli není nic špatného, znamená to, že pro nás (kteří se povětšinou až na výjimečné situace ztotožňujeme se starším synem) platí, že chceme-li kůzle, máme si o ně říct.

Kliment

V tom podobenství nejsou všechny souvislosti dotaženy do konce či dovysvětleny. Nejspíš to není pro to hlavní sdělení zcela nezbytné.
To nám ovšem nemusí bránit si některé ty věci nějak psychologicky a sociologicky dotáhnout.
Takže jsem rád, když se někdo nebojí trochu překročit zaběhnuté rámce, ve kterých jsme zvyklí uvažovat.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio